Vážení rodiče,
máme ve školce potvrzen výskyt tzv. sedmé dětské nemoci. Věnujte, prosím pozornost příznakům a v případě podezření na toto onemocnění nevoďte Vaše dítko do školky.
Více o tomto onemocnění si přečtěte níže.
Děkujeme za spolupráci, Vaše ohleduplnost zajistí minimální výskyt tohoto onemocnění ve školce.
Martina Srncová
Co je sedmá nemoc
Sedmá dětská nemoc, syndrom ruka-noha-ústa či jen 7. nemoc je celkem mladá záležitost, která se u nás rozšířila až v 90. letech 20. století. Jedná se o enterovirové onemocnění, pro nějž je typická zejména aftózní stomatitida (afty v dutině ústní) a exantém (vyrážka) na dlaních a ploskách. Původcem sedmé nemoci jsou tedy enteroviry, zejména pak Coxsackie A16.
Infekčnost a inkubační doba sedmé nemoci
Jde o velmi infekční onemocnění, které se přenáší kapénkově nebo orofekálně, tzn. kontaktem se stolicí, slinami či hleny nemocného. Přenos se však může uskutečnit taktéž přímým kontaktem s vyrážkou postiženého, případně nepřímo, skrze kontaminované předměty.
„Sedmá dětská nemoc se nejvíce šíří v letních měsících, případně na podzim. Inkubační doba je 3 až 6 dní, přičemž nemocný je nejvíce nakažlivý v moment, kdy se objeví první puchýřky (viz níže). Stolice pacienta je posléze infekční cca další měsíc po prodělané nemoci. Nejúčinnější prevencí je tudíž přísná hygiena rukou a poctivé omývání kontaminovaných předmětů,“ popisuje MUDr. Martina Spaziererová, dětská lékařka z EUC Kliniky Kladno.
Kvůli vysoké nakažlivosti bývají často společně nemocní např. sourozenci, případně jejich rodiče atp. Děti si sedmou nemoc většinou přinesou za školky, kroužků, koupaliště nebo třeba z veřejných záchodků. Nejohroženější skupinou jsou zde kojenci a předškoláci, ale nakazit se mohou i dospívající či dospělé osoby.
Příznaky sedmé nemoci
Sedmá nemoc může být ve svém úvodu u dětí zaměňována za spálu, pásový opar, impetigo nebo plané neštovice. Pro stanovení správné diagnózy slouží zejména zhodnocení fyzických příznaků lékařem a vyšetření sérologie enterovirů.
Příznaky též mohou zkraje připomínat běžné nachlazení. Nejprve se objeví zvýšená teplota a bolest v krku. Přidružit se může též zduření lymfatických uzlin, nechutenství, bolest břicha, nevolnost či průjem. Oproti klasické viróze se však následně přidá zarudlá vyrážka na dlaních, ploskách chodidel a v okolí úst, někdy také v oblasti třísel, hýždí a paží. Později pak výsev našedlých puchýřků o velikosti 3 až 7 mm, které se následně mění v krusty a eroze s rudým lemem a taktéž mohou svědit.
Zdroj: Bigstock
Typické a nespecifické příznaky sedmé nemoci
Mezi typický příznak sedmé nemoci patří též puchýřky na sliznici dutiny ústní a na jazyku, celkově označované jako herpangina. Puchýřky se mění v bolestivé vřídky podobné aftům, což může způsobovat odmítání stravy a tekutin. Objevit se může i horečka trvající cca 2 dny. Takový stav se může protáhnout až na 10 dní, ovšem jedná se o příznaky přechodné, které cca po týdnu samovolně mizí. Mezi prvotní projevy tedy patří tyto nespecifické příznaky:
- zvýšená teplota (38 až 39 °C),
- bolest v krku,
- nechutenství a bolest břicha,
- zduřelé lymfatické uzliny,
- nevolnost, až zvracení, průjem,
- lehká apatie, únava
Následně se projevuje vlastní onemocnění s těmito typickými příznaky:
- exantém na dlaních a chodidlech,
- šedavé puchýřky na kůži,
- bolestivé afty v ústech i na jazyku (aftózní stomatitida),
- horečka trvající přibližně 2 dny.
Léčba sedmé nemoci
Léčba je zde pouze symptomatická, tedy se zaměřuje na léčbu aftů, snížení teploty, mírnění bolesti a svědivosti vyrážky. Důležitý je též klidový režim, dostatečný příjem tekutin a vitamínů (hlavně B a C). Je také na místě zamezit pobytu v kolektivu. Z léků a bylinek jsou vhodné následující:
- snížení teploty – antipyretika,
- tišení bolesti – paracetamol a ibuprofen, čípky (při zvracení), tablety či sirup (při průjmu),
- mírnění svědění – antihistaminika, tekutý pudr, zinková mast, studený obklad,
- léčba aftů – antiseptické přípravky s hojivým účinkem, z bylinek pak odvary z heřmánku a šalvěje.
Jelikož si v případě sedmé nemoci lidské tělo umí vytvářet protilátky jen proti kmenu, který nemoc vyvolal, může se vracet i několikrát za život. Nejčastěji se tak děje u pacientů s oslabenou imunitou.